Znám křišťálovou studánku,

kde nejhlubší je les,

tam roste tmavé kapradí

a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít

pod javorový kmen,

ti ptáci za dne bílého,

ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké

a kolem ticho jest,

a nebesa i studánka

jsou plny zlatých hvězd.

Hou hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou.

A ta naše jalová do kostela chodívá. 

Kostel se zboří, stodolička hoří,

skoč, panenko, do vody pro ty černý jahody.

Proč já bych tam skákala, sukničky si máchala.

Kde bych si je usušila? 

U pána nahoře, v tý černý komoře.

Pán není doma, von jel do mlejna,

pro čtyry ovce, pro pátýho skopce, pro šestýho do kopce. :-))

Ztratila se fenka, jmenuje se Žurka, zůstala nám po ní u boudičky šnůrka.

Ach, vy dobří lidé, příbuzní a známí, kupte pro ni buřta a hledejte s námi.

Chopte toho buřta za uzenou šnůrku, jděte do ulic a volejte Žurku.

Až vás bude honit smečka hrozná, Žurka bude první, tak se nejlíp pozná!

Měla babka čtyři jabka

a dědoušek jen dvě.

Dej mi babko jedno jabko,

budeme mít stejně.

Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen. 
Ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
pak nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Princeznička na bále,

poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal.
Honzíku, máš namále,
přines sem ty korále!
Honzík běžel na horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále.
Nesu vám ty korále!
Větší už tam neměli,
snědli je už v něděli.

Šlo prasátko na procházku.

Mělo uzel na ocásku.
Po cestě je potkal pes.
Ocásek si rovně nes.

Leze, leze brouk,

vítr na něj fouk,

překulil ho na záda,
takhle kopal nohama.