Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.
Jezdí tam a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.
Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.
Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.
Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.
Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.
Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.
Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.
Káťa