Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.

Jezdí tam  a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.

Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.

Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.

Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.

Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.

Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.

Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.

 

Káťa


Další články z kategorie

Říkanky

Bobři

Žalovala bobřička 

na bobřího bratříčka:

Vem si, mami, na něj pásek,

nastříkal mi na ocásek.

Máma řekla:  " Fuj, fuj, fuj,

ty mi tady nežaluj!

Co bys byla za bobříka,

když ti vadí, že to stříká.

Třesky plesky, huš huš huš,

když jsi mokrá, tak se suš."

Reklama