Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen. 
Ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
pak nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

marie.dostalova

 


Další články z kategorie

Říkanky

Zajíc a medovina

Zajíc tlapkou bříško hladí, se včelami kamarádí. Dostal od nich medovinu, utíkal s ní na mýtinu. Kdo měl žízeň, tomu dal. Sám se napil, hned se smál – che, che, che. Nožky do tance se daly, před zajícem utíkaly. Volá: "Nožky, stůjte chvíli!" Kdepak, jen se zatočily! Po mýtině běží lehce, zůstat v klidu se jim nechce. Hop, žabáku skvrnitý, kdo skočí výš? Já či ty? Není to těch nožek vina, může za to medovina. 

Reklama