Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.

Jezdí tam  a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.

Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.

Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.

Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.

Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.

Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.

Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.

 

Káťa


Další články z kategorie

Říkanky

Otakárek fenyklový

Předevčírem jsem vám venku málem šlápl na housenku. Koukla na mě, ruce v bok, řekla: Dál už ani krok. Já jsem housenáček Ota, jestli mě však tvoje bota nezašlápne omylem, brzy budu motýlem.

Tuze krásným, to ti povím, otakárkem fenyklovým.

Reklama