Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.

Jezdí tam  a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.

Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.

Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.

Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.

Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.

Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.

Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.

 

Káťa


Další články z kategorie

Říkanky

Hou hou, krávy jdou

Hou hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou.

A ta naše jalová do kostela chodívá. 

Kostel se zboří, stodolička hoří,

skoč, panenko, do vody pro ty černý jahody.

Proč já bych tam skákala, sukničky si máchala.

Kde bych si je usušila? 

U pána nahoře, v tý černý komoře.

Pán není doma, von jel do mlejna,

pro čtyry ovce, pro pátýho skopce, pro šestýho do kopce. :-))

Reklama