Tento týden se udály dvě věci hodné záznamu. Vlastně tři, ale třetí vezmu jen krátce. Hned v úterý jsem se utrhl z práce a jeli jsme s Katkou na ultrazvuk. V čekárně seděly tři pořádně zakulacené ženy. Bože, jak to, že jim ta břicha neprasknou? Až takhle bude vypadat Katka, říkal jsem si, to bude sranda. 

On to vlastně druhý týden není. Je to jen druhý týden pro mě. Katka mi oznámila osudovou větu, když byla v sedmém týdnu. Jsem tedy ve skluzu. Nevadí, přesto toho mám hodně co vyprávět. Muži mají to těhotenství holt vždycky kratší, protože se jim taková věc řekne, až když je jistá. První týden byl klid. Když jsem si byl jistý, že mě Katka nesleduje, pozoroval jsem její břicho.

Jmenuji se Pavel Strnad. Je mi 28 let. Před třemi roky jsem se dostal na místo hlavního zeměměřiče u zahraniční firmy. Peníze mi dávají dobré. Místo je to jisté, protože Praha se neustále rozrůstá do všech stran a práce je tedy nad hlavu. Dítě jsme si s Katkou plánovali rok. A teď nastal okamžik, kdy se stanu otcem. Na plný úvazek. Začínáme spolu nový život tím, že jsme nový život zplodili.