Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

barunkakralicek

 


Další články z kategorie

Říkanky

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?

Letím z lesa, milé děti! Vrků, vrků, vrků.
A cos tam viděl holoubku?
Perníkovou chaloupku 
u černého smrku.

Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku.
Viděl jsem ji s Jeníkem,
krmili se perníkem.

A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! 
Zamkli chaloupku na cukrový klíč
a už byli pryč!

Reklama