Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.

Jezdí tam  a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.

Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.

Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.

Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.

Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.

Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.

Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.

 

Káťa


Další články z kategorie

Říkanky

Pavián

Narodil se pavián,

dostal modrý povijan,

bledě modrý bez teček, protože byl chlapeček,

malinký a opičí.

Spinká-li, tak nekřičí.

Když se probudí, tak řve:

Uá, uá, bé, bé, bé.

Vyspinkaný do růžova

v bleděmodrém povijanu,

nadýchne se a řve znova,

to je zvykem paviánů.

Narodil se pavián,

rád se na něj podívám.

Reklama