Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

barunkakralicek

 


Další články z kategorie

Říkanky

Jedna dvě tři čtyři pět

Jedna dva tři čtyři pět,

cos to, Janku, cos to sněd.
Brambory pečený
byly málo maštěný.

Šest sedm osm devět,
zbytek brambor sněd medvěd.
A liška s zajícem
dojedli se krajícem.

Reklama