Zajíc a medovina

Zajíc tlapkou bříško hladí, se včelami kamarádí. Dostal od nich medovinu, utíkal s ní na mýtinu. Kdo měl žízeň, tomu dal. Sám se napil, hned se smál – che, che, che. Nožky do tance se daly, před zajícem utíkaly. Volá: "Nožky, stůjte chvíli!" Kdepak, jen se zatočily! Po mýtině běží lehce, zůstat v klidu se jim nechce. Hop, žabáku skvrnitý, kdo skočí výš? Já či ty? Není to těch nožek vina, může za to medovina. 

diplopeta