Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

barunkakralicek

 


Další články z kategorie

Říkanky

Povídám, povídám pohádku

Povídám, povídám pohádku o růžovém prasátku, co leželo ve chládku a četlo si pohádku o červenem prasátku, co leželo ve chládku a četlo si pohádku o fialovém prasátku........

Tak stále dokola všechny možné barvy, nakonec bylo i puntíkaté prasátko a pruhované... :-) říkala to moje prababička babičce, babička mojí mamince a nyní to učím já svoje děti :-)

Reklama