Začátkem loňského léta jsme s našimi třemi dětmi předškolního věku byli účastníky krásné pražské svatby. Cestou zpět, pečící se v autě s rozbitou klimatizací, jsme přemýšleli, jak zpestřit dětem léto. Oba s manželem milujeme sporty, jakékoli. Jezdíme na cyklovýlety po celé republice, in-line okruhy v rodném městě děti už také dávno znají a výjimkou není ani lezecká stěna.

Patříte mezi ty, co rádi vezmou knihu do ruky a občas si něco přečtou? To je dobře. Četba ještě nevymizela a je třeba ji podporovat. Právě proto byl nedávno spuštěn nový literární server iČtenář.cz. Projekt iČtenář pomáhá začínajícím autorům publikovat své texty a zviditelnit se. Čtenářům zase nabízí spousty poutavých článků, které můžou komentovat, sdílet a hodnotit.

Téma o kterém se moc nemluví ani mezi dospělými, natož v souvislosti s dětmi. Většina dospělých si neumí představit, že by malé dvouleté dítě chtělo něco takového záměrně dělat, děti to ale dělají zcela spontánně a přirozeně. Do kdy je to ještě „normální“ a kdy už je vhodné zasahovat?

Mezi naše nejhezčí zážitky s dětmi patří dny dětí. Pořádáme je každoročně na místním hřišti. Házení kruhů, skákání v pytli, chůze na chůdách, projížďka na poníkovi, hasiči, táborák a spousta dalšího dětem vždy vykouzlí na tváři úsměv.  

Každý rok se účastním jako pomocná síla tábora pro děti s tělesným a mentálním postižením. I když jsou tyto děti často odkázané na pomoc někoho druhého umějí se radovat z maličkostí. Každý takový tábor je přizpůsoben potřebám postižených, ale to neznamená, že by pro děti nebyl nachystána žádná zábava. Naopak.  

Pomalu se přehoupla polovina roku a hodně maminek začne přemýšlet nad vhodnými dárky k Vánocům. Stále méně se pod stromečkem objevují knížky, což je velká škoda. Čtení rozvíjí fantazii dětí. I když ještě neumí číst samy, umí si ve svých hlavičkách čtený příběh přehrát a rozvinout. Zároveň tím trénují i paměť a postřeh.

Možná si pamatujete jaké to bylo když jsme byli malí. Maminky udřené z práce měly ještě druhou směnu doma a kult dítěte se prostě nenosil. Nepamatuji si, že by se mnou doma někdo cíleně něco vytvářel, všechny výtvarné aktivity jsme dělali ve školce. Jako školáci jsme samozřejmě měli plno kroužků, ale jako malé děti ne. Celé dni jsme si hráli sami a mám na to krásné vzpomínky.