Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

barunkakralicek

 


Další články z kategorie

Říkanky

Brambora

Koulela se ze dvora táákhle velká brambora.

Neviděla, neslyšela, že táámhle někde ze dvora, spadla na ni závora.

Kam koukáš, ty závoro? Na tebe, ty bramboro. Kdyby tudy projel vlak, 

byl by z tebe bramorák. 

Reklama