Mnozí z našich čtenářů vědí, že mám děti s hendikepem. Netajím se tím. Naše dvojčata mají těžkou formu ADHD, vývojovou dysfázii, autistické rysy, úzkostnou poruchu a hraniční lehkou mentální retardací. Ještě před rokem a půl jsem byla matka co chtěla integraci nebo inkluzi, ono je to podle mě úplně jedno jak tomu říkáte, a jinou možnost jsem si ani nepřipouštěla. Původně jsme měli přislíbeno rozdělení dvojčat do dvou tříd a zažádání o asistenty pro oba chlapce. Ani jsem si nepřipouštěla, že to mohlo být jinak. Až u zápisu, nejspíše začalo učitelkám a paní zástupkyni pro první stupeň docházet, že jsou naši kluci trochu moc. Přes všechny naše snahy nám kluky do první třídy na klasické základce nevzali. Resp. bylo nám důrazně doporučeno dát je do nějaké speciální školy. Po telefonátu od paní zástupkyně, kdy považovala za nutné mi sdělit, že ona by dala moje děti na internátní speciální školu, abych si odpočinula, jsem věděla, že je do takové školy, kde evidentně nemají zájem o děti, které jsou sice šikovné, ale nejsou tabulkové, nedám.