K tomuto zamyšlení mě přivedl případ, kdy děti ze sedmé třídy otrávily svoji paní učitelku. Nechci polemizovat o okolnostech, protože z médií víme stejně jen útržky, které nám dávají zmatený obraz celé situace. Bavila jsem se o této kauze i doma s přítelem a řekl jednu větu „Myslím, že se to jen stupňuje. My jsme taky dělali učitelům naschvály“, to mě dovedlo k zamyšlení a tomuto článku...

Při bostonském teroristickém útoku na návštěvníky maratonu policie odhalila, že dva bratři, kteří stáli za útokem, byli z Čečny. V tu chvíli se vyrojily na amerických webech zuřivé komentáře, které odsuzovaly Českou republiku a doporučovaly to tady všechno vybombardovat. U komentujících došlo k úsměvnému omylu. Spojili si Českou republiku s Čečnou a kdyby právě komentující měli prst na červeném knoflíku spouštějícím atomový arzenál, je Česká republika jeden velký kráter posetý odtrženými končetinami.

Pokud děti dostanou k Vánocům technologie, je dobré nastavit režim, který podpoří, že se jim stanou pomocníkem v osobním růstu a nikoli překážkou. Technologie se mohou stát pomocníkem ve výchově a vzdělávání dítěte. Je dobré ovšem některé věci předem promyslet, vykomunikovat s dítětem a pak nastavit. Přinášíme souhrnné informace o různých aspektech užívání.

Ministr Marcel Chládek ukončil možnost domácího vzdělávání na druhém stupni základních škol. Zamezil tak přirozenému individuálnímu vzdělání pro děti, které se nutně odlišují. Nikoliv zvýšenou inteligencí či citlivostí, což je pro většinu lidí synonymem pro blbost, ale i pro děti zdravotně znevýhodněné, kterým návštěva školy jen a pouze ubližuje. Jedná se například o děti, které kvůli vysoké nemocnosti, nutnosti absolvovat často zdravotní pobyty v lázních, na horách či u moře, školu navštěvovat nemohou. Marcel Chládek tak jde proti zdravému rozumu.

Mohlo by se zdát, že moderní doba je velmi vstřícná k dětskému vývoji a radosti. Regály hračkářství i obchodních domů jsou doslova přeplněné nejrůznějšími druhy pestrobarevných hraček pro děti jakéhokoliv věku. Takový pohled většinu maminek zahřeje u srdce, zvláště při prvním dítěti, kdy mají pocit, že mu mohou dopřát cokoliv a udělat ho tak šťastným. Ne všechny hračky jsou však vhodné ani užitečné. Tento široký výběr nám tedy do cesty postavil nový problém – výběr takové hračky, která dítě neohrozí ani na něj nebude mít žádný jiný negativní vliv.

Každá maminka si samozřejmě myslí, že právě její potomek je ten nejlepší na celém světě. Na tom určitě není nic špatného, stejně jako jeho podporování a starost o něj. U některých maminek však běžná starostlivost přesahuje určité hranice, kdy právě tato péče může velmi výrazně uškodit. Tím nejrizikovějším obdobím je právě období školní docházky, kde se mezi dětmi jakékoliv rozdíly jenom málokdy odpouštějí a jakákoliv odlišnost bývá potrestána.

Trému zažil v životě víceméně každý z nás. Někoho třeba neopustila dodnes. Pokud nám o něco jde, je tréma pochopitelná. A dá se říct, že mírná tréma je dokonce prospěšná. Motivuje nás k lepší přípravě, soustředění a k vyšším výkonům. Pokud má však dítě v sobě hodně nejistoty a strachu, nemusí se jednat jen o obyčejnou trému, může jít i o hlubší problém.