Povídám, povídám pohádku o růžovém prasátku, co leželo ve chládku a četlo si pohádku o červenem prasátku, co leželo ve chládku a četlo si pohádku o fialovém prasátku........

Tak stále dokola všechny možné barvy, nakonec bylo i puntíkaté prasátko a pruhované... :-) říkala to moje prababička babičce, babička mojí mamince a nyní to učím já svoje děti :-)

anetahozakova1

 


Další články z kategorie

Říkanky

Poštovní schránka (Jiří Wolker)

Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

Reklama