Jede vláček motoráček, uvnitř sedí malý dráček.

Jezdí tam  a zase zpátky, hledá cestu do pohádky.

Kdy ji najde, to sám neví, tajný signál se mu zjeví.

Pořád čekat lehké není. Samou nudou zuby cení.

Stýská se mu, chtěl by domů. Velké slzy roní k tomu.

Vláček troubí – co se děje? Napětím se celý chvěje.

Bude tunel, černá díra. Tajné dveře otevírá.

Slunce zmizí nakrátko, už jsem doma, pohádko.

 

Káťa


Další články z kategorie

Říkanky

Lesní studánka (Josef Václav Sládek)

Znám křišťálovou studánku, 

kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen. 
Ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
pak nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Reklama