Dnes slaví: Dana Zítra: Simona

Pavel KlempířJe tomu prakticky přesně rok, kdy mě přes Facebook kontaktoval Pavel Klempíř s prosbou o pomoc při propagaci jeho projektu Daruj Hračku. Doporučení dostal od holek z Andělů bez křídel, se kterými spolupracuji již nějaký ten pátek, tak nebylo co řešit. Slovo dalo slovo a my měli plán. Součástí tohoto plánu byl i rozhovor, při jehož chystání mi padla brada k zemi. Po zjištění, co vše má Pavel a jeho tým, za sebou, jsem ten rozhovor chtěla ještě víc. První část rozhovoru jste si mohli již přečíst v článku Rozhovor s Pavlem Klempířem - Když Manažeři na vozíku dělají Ježíška. Dnes Vám přinášíme pokračování.

 

Vy jste mi napsal při naší komunikaci krásnou větu: „Když to po nich chci, tak jim musím jít příkladem“ a na základě toho jste si udělal vysokou školu. Je více věcí ve kterých jdete příkladem?

No, ty školy byly vlastně dvě. Ve 37 letech FTVS UK v Praze – trenéřinu – sny se mají plnit – a toto byl můj sen a životní plán: hrát ligu – nároďák – cizina – vystudovat trenéřinu. Ten úraz to tak nějak zašmodrchal. A v 52 letech MBA na Central European Management Institutu, obor Marketing a management obchodu. Cíl – posunout Tango i Daruj hračku dál a blíže k lidem a ty pak blíže k umění být člověk člověku člověkem, to byla i má diplomka. Jak jste mne citovala, tak to je, jestli chci, aby ti moji kluci a holky na vozíku na sobě makali, posunuli se jako lidé a posunuli i Tango a Daruj hračku, no tak by prostě měl jít člověk příkladem, ale neptejte se, kolikrát jsem si, o půl čtvrté ráno, nadával, jestli jsem to náhodou s tím příkladem tentokrát „lehce nepřehnal“

Na druhé části otázky vidím, že si stou sodou mi nedáte pokoj, s takovými otázkami. Myslím si, že mám více vlastností, v nichž bych příkladem určitě být neměl. V mnoha rovinách. Ale jednu nebo dvě bych si, neskromně a s divným pocitem, napsat dovolil. A tím je pracovitost v kombinaci s cílevědomostí, odvahou a snílkovstvím. Jedním dechem dodávám, že to je zároveň i nehodné následování a negativní.

 

Děláte projekt Daruj hračku, kde zajišťujete, aby se dětem z dětských domovů plnila přání. Je to obrovský projekt s obrovskými očekáváními. Viděla jsem fotografie z akcí Daruj hračku a ty hromady dárků pro děti. Musí být náročné vše roztřídit, zabalit a dopravit na místo k dětem. Co vše taková akce zahrnuje organizačně?

Áááá..nahrávka na vydání knihy !

Popořadě a systematicky. Oficiální název zní „Daruj hračku ve prospěch dětí a lidí s různými handicapy“. Tedy i dospělí lidé a z míst, kde žijí. Příklad – kluk se znevýhodněním žije v dětském domově – úderem 18 let jej musí opustit – a kam jde? Do nějakého zařízení pro osoby se zdravotním postižením (dříve „ústavy sociální péče“, dnes různé DOZP-domovy pro osoby se zdravotním postižením, DSS – domovy sociálních služeb, DNZ / DBZ atd..tedy domovy bez zámku, domovy na zámku, domovy bez bariér atd..). Co se v jeho životě změnilo? Uzdravil se? Ne. Má mu kdo dát Ježíška? Ne, jako předtím. Přestal se na něj těšit a doufat, že nějakého dostane? Ne jako předtím. Takže jen věk a místo pobytu. A i o tom je Daruj hračku. Daruj-hracku.cz Prostě o člověku, o podstatě a nikoliv jen bezmyšlenkovitě – „jééé dětem takovým a takovým..“, jako mnoho podobných projektů, které obvykle navíc ve většině případů a ve jménu marketingu „ať se vše splní, jsme dobří“ omezují domovy výší hodnoty přání – třeba 300-800 korun a jednak jsou vlastně námi inspirovány, což je super, protože my jsme byli v ČR opravdu první. A je bezva, že tu inspiraci neseme, nemáme s tím problém a nežárlíme – jen v některých případech nám celkem vadí ta nepokora, jak se 18 letí mladíci například prezentují, jak je jejich projekt a myšlenka původní a jak je to napadlo, přičemž v době, kdy jsme začínali ještě nebyli na světě a s úplně stejným projektem, principem, aplikací přišli náhodou v době naší zvýšené medializace na FB. To jediné nás spíše mrzí ta jemná neslušnost cachtání se cizím peřím, ale v podstatě máme nesobecky radost, protože jsou jen dalším výsledkem naší inspirace a o to nám jde především, protože v konečném důsledku to přinese více pomoci, takže vymezování se, žárlivost a ega necháváme jiným a na duchu méně bystřejším.

Historicky jsme na téměř 90 tisících splněných přání téměř 45 tisícům dětí a lidí ze 145 míst celé ČR. Ročně o hmotnosti 5-7 tun a hodnotě 6-8,5 milionu korun. Jen poslední 3 ročníky v součtu za 22 milionů korun – to není špatné na jednoho chodícího a partu vozíčkářů, co se neschovávají za nadace a fondy a dělají jen to co si myslí, že by se dělat mělo.

Třídění: víte, když si přeji žehličku, mám důvod si přát žehličku a nechci reklamní hrníček. Potřebuji nebo chci žehličku. Stále je dost lidí, kteří splní svoji morální povinnost – tedy darují – ovšem místo žehličky pošlou v krabici od žehličky reklamní hrníček, který jim ve firmě zbyl po reklamní akci. Takže splní morální očekávání – darovat. Ovšem nesplní etické očekávání . Tedy k dobru vedoucí a dle zlaté zásady etiky: „nečiň jinému to, co sám nechceš, aby činil on tobě“. Převedeno na Daruj hračku v jednoduchých otázkách a odpovědích: chtěl bych já tohle dostat pod stromeček, když bych si přál něco jiného? Nebo - dal nebo udělal bych tohle svým vlastním dětem nebo blízkým? Je-li odpověď ANO – myslím bezvýhradně, je to ok. naopak OK není, je-li odpověď NE a nepomůže ani to, je-li odpověď NE s doplňujícím ospravedlněním si ve formě slůvka „ale“. Například: NE, nedal bych to nebo neudělal bych to svým dětem, ALE oni přece nejsou z děcáku nebo postižení, tak jim to musí stačit“. Hrůza, že. Tak proto se každé splněné přání otevře a kontroluje s tím, co si dotyčný přeje, jestli to sedí. Pokud ano = je splněno přesně. Pokud ne, uvolňujeme přání znovu k rezervaci, aby měl jeho autor šanci na splnění tak, jak si přeje.

Je to šílená a náročná práce, kterou děláme v prostorách centrály GLS Česká republika, našeho generálního přepravního partnera, kde nám stovky studentů dělají doslova ruce a nohy, protože tohle zkrátka ti naši kluci a holky na vozíku nezvládnou.

Na rozdíl od ostatních projektů, které nás následují, si tímto tak trochu „komplikujeme život“, ale představte si, že ty děti a lidé mají dnes přístup k internetu a vidí, že je ta žehlička splněná – těší se – a pod stromkem vyndá z krabice od žehličky ty reklamní hrnky nebo ponožky... Dovedete si představit ten šrám na duši? Tohle my nedopustíme.

Daruj hračku vyhlášeníKdyž jsme před 21 lety začínali, denně jsme nechávali vyvážet 16-18 sídlištních kontejnerů doslova hnoje – ošacení použité a roztrhané, zaprané, obnošené...panenky bez očiček, autíčka bez koleček, medvídka bez pacičky, dřevěné běžky co pamatovali Hanče s Vrbatou atd atd. a vše doplněné srdceryvnými dopisy : „děkujeme za krásnou akci, posíláme co jsme našli na půdě, není to nejnovější, ale ono to těm chudákům bude stačit a ještě poslouží.“ Kdo chce pod stromkem špinavou panenku bez očička? Nikdo. Kdo by to dal doma své dceři, vnučce – NIKDO. A o tom to je.

Trpělivě a někdy tvrdě – ale důsledně - pracujeme těch 21 let s veřejností a máme tvrdě nastavená pravidla, která se snažíme důsledně dodržovat a vyžadovat.

Výsledek: před 21 lety = 85% věcí na vyhození. Nyní: 0,72 % věcí na vyhození a 1,83 % přání splněných jinak, než si dítě – člověk přeje. a to je pecka!

Vývoj přání – no samozřejmě – ilustruji na hudbě. Zpočátku byly hite walkmany na kazety..pak discmany...pak dicmany na mp3....pak mp3...pak mp4...a mp“cokoliv“. Jak jde doba, tak se posunují přání – vidíme to na dětech doma a není rozdíl mezi nimi a těmi z domovů. Vždy chodí do společných škol, sedí spolu a tak je jen logické, že mají i stejné „nároky“ na Ježíška Kdo je doma – má mobil od první třídy – kvůli bezpečnost. A kdo je v domově u toho mnozí pohoršují, že je neskromný a ve svých 15 letech chce, ve 21. století, svůj první mobil? Co si to dovoluje, ať si uvědomí, kde žije, že je z děcáku – trochu skromnosti by to chtělo!“ To byla prosím reálná citace.

Setkal jste se s negativními reakcemi na vaše projekty a na to co děláte?

No samozřejmě ! Hned v několika rovinách. V osobní - zde platí pravidlo, že jakmile člověk začne dělat cokoliv navíc a nedej bůh aby se mu dařilo, je to jako by si na sebe na záda namaloval terč, do kterého mají v tu chvíli právo, nevím ve jménu jaké autority, se všichni trefovat. Tedy všichni – obvykle to jsou „netáhla“, která nikdy nic neudělala a trpí vlastní frustrací, že by mohl někdo „vypadat lépe“, než oni. Pro srovnání úrovně jsou pak dvě cesty. První je srovnat vlastní úroveň směrem nahoru, což znamená máknout a dotáhnout se „nahoru“ – to ovšem páchne prací a námahou. a to jak víme, bolí. Druhá je pak srovnat úroveň „dolů“, takže dotyčného nebo dotyčné nebo akci, projekt – shodit, dehonestovat atd. – to známe všichni. Je to bez práce a efekt je stejný. Teď si vzpomínám na takovou drobnost – v 15,40 jsme v Národním divadle v Praze přebírali Cenu-Ď udělovanou Celorepublikovým Kolegiem pro udílení Ceny-Ď dobrodincům, mecenášům a morálním vzorům TangoČR, po 19. hodině se rozhovor s námi a reportáž o tom objevily v hlavní zpravodajské relaci, ve 20 hodin jsme přijeli domů a druhý den ráno jsme měli prořezané gumy u auta, kterým vozíme vozíčkáře, se vzkazem za stěračem, ať si jdeme zase machrovat do televize...

Pak je tu rovina projektu a „spravedlivých rozhořčených“, co že si to ty děti a lidi dovolují pod stromeček přát, ať si uvědomí, kde žijí a že by jim trocha skromnosti jen prospěla.

A je tu i rovina manažerská, kdy na jedné straně někoho žádáme o partnerství a snese se nám na hlavu tolik urážek, nadávek a opět „spravedlivého“ rozhořčení a doporučení, ať neotravujeme a obrátíme se na toho nebo onoho ministra atd., že jim také nikdo nepomůže – a je to vždy a bez ohledu na politickou situaci kdo kde jakým ministrem je – to je úplně jedno. A na druhé straně pak manažerská rovina, kdy nám je doporučováno tisíc věcí, které jsou sice výborné pro marketing, ale úplně ignorují podstatu, cíl a smysl projektu a především lidi, na něž je zaměřen – a ve chvíli, kdy na to upozorníme, jsme terčem negací.

A vlastně je tu ještě jedna rovina – a to jsou všeználci. Desítky telefonů a mailů se zaručenými, nikoliv podněty, ale absolutně razantními požadavky, „co musíme“. V 99,99 % šílené a nerealizovatelné úlety bez absolutní znalosti – ale i jen snahy o pochopení projektu a jeho nejen filozofie, ale i organizace. Všichni tito mají jeden společný rys: naprosto je nezajímá jakákoliv věcná argumentace a diskuze, ale jen sebeprezentace, potřeba prosazení svého a znovu, nechápeme ve jménu jaké autority si ti lidé přivlastňují právo na nás útočit a dokonce vydírat, že jestli něco neuděláme jak chtějí, budou to medializovat, jaké že jsme to „skety“. Přitom my ctíme zásadu, že „hloupý kdo neví, hloupější, kdo se nezeptá“ – a tak se opravdu každému věnujeme, protože si to zaslouží, když už si dal tu práci nám zavolat nebo napsat a nikdy nevíme, jestli to náhodou není dobrý nápad, který nás třeba již nenapadne tím, jak nemáme odstup. Ale jak říkám – obvykle je to jinak a přejde to až v agresi. „Čert“ ví proč. Zase mne napadá příklad: starší pán,. podle vlastních slov a důrazu na ně, praktikující věřící, mne doslova bombardoval maily a telefony. Citace: „Okamžitě tu komerční šaškárnu zastavte! Dehonestujete Vánoce a jejich podstatu! Trvám na tom, ať se všechny dárky prodají a místo nich ať se nakoupí Bible a růžence a dají se jim pod stromečky, ať si každý z těch dětí tu Bibli přečte aby vědělo, jak se má chovat a nemuselo být zavřené v děcáku.“. Skutečně.

 

Jak jste z toho vybruslil?

My víme, že odpor je v těchto případech marný. Ti lidé Vám nevolají proto, aby konstruktivně něco zlepšili. Ti volají proto, aby prosadili svou. Tak jsem pánovi vyšel vstříc a požádal ho, s tím, že je to skvělý nápad, o kterém si nejsme jistí, jestli bychom mu ho nepokazili, zda-li by nám mohl pomoci,, že my na to nyní nemáme ani časový ani faktický prostor, on nadšeně souhlasil a já jej informoval, že jsem za tu dobu, co spolu komunikujeme objednal 2,5 tuny Biblí (jedna váží cca 1kg krát 2,5 tisíce dětí..)., které mu přivezou domů – aby nám pomohl s jejich kontrolou, balením a distribucí. Už se nám nikdy neozval.

Všechny tyto negativní reakce mají některé věci společné. Tou první je náš respekt k tomu, že každý má na tuto reakci právo – a tedy má i právo se našeho projektu neúčastnit a vybrat si v pohodě jiný, který je jeho srdci bližší. Pak je tu naše právo se dostupnými prostředky bránit. A ta poslední věc je, že většina autorů (té menšině se tímto omlouvám) a nositelů těchto reakcí hledá kontakt, mnohdy to jsou lidé, kteří se cítí třeba sami a toto je nešťastný způsob, jakým to dají najevo a ti ostatní v podstatě sami potřebují pomoci, aniž bych chtěl kohokoliv urazit.

Problémy s těhotenstvím

Vyskytly se u vás problémy s otěhotněním? Nezoufejte! Odborníci na umělé oplodnění z centra asistované reprodukce Praha vám diskrétně pomohou!

Spodní prádlo Bellinda

Vyberte si kvalitní spodní prádlo a punčochové zboží od české značky Bellinda.cz

Říkanky

Eluška beruška

Eluška beruška má malého pupíčka, pupíčka lumpíčka má malinká Eliška:-)

Reklama

Dentální klinika Jana Stuchlíka

Nepodceňujte preventivní prohlídky zubů i Vašich nejmenších. Dentální klinika Jana Stuchlíka pro celou rodinu.

Nejenmaminkam na YouTube

Novinky z Nejenmaminkam.cz



Joomla Extensions powered by Joobi