Jste nastávající maminka a už předem se děsíte nocí s ukřičeným novorozencem v náručí? Nebo již máte svůj uzlíček štěstí v náručí a nevíte si rady s jeho bolavým bříškem? Rády byste svému broučkovi pomohly, ale nevíte jak na to? Nebojte se, řešení existuje. A to hned několik! V první řadě je třeba si uvědomit, jakým způsobem chcete proti kolice bojovat. Zda se spolehnete na preparáty sehnatelné v lékárně, nebo máte raději přírodní léčbu. Ne vždy je nutné miminku podávat léky (ať už chemické, či přírodní). Mnohdy stačí i manuální péče.

S blížícím se koncem těhotenství a očekávaným porodem jsem byla trochu nervózní, neboť jsem patřila mezi skupinu přibližně 3 % maminek, jejichž miminko zaujímá polohu tzv. koncem pánevním. Jak jsem se mezi spoustou článků a informací na internetu dozvěděla, jde o polohu sice přirozenou, nicméně zahrnující v sobě vyšší riziko v případě spontánního, přirozeného porodu. Děti, které jsou tedy v bříšku otočeny hlavičkou nahoru, se prostě povětšinou rodí císařským řezem. A to kvůli minimalizaci zdravotních komplikací v průběhu porodu, při kterém vykoukne napřed zadeček, zadeček s nožičkou a poté zbytek tělíčka s hlavičkou.

U normálního porodu trvá vypuzení, kdy se dostává dítě pochvou na svět, většinou 20 až 30 minut. Tato fáze by neměla trvat o mnoho déle, protože při nutivých bolestech je dítě vystaveno tlaku. Ale stává se, že se porod v této poslední fázi protáhne. Může se to stát například tehdy, kdy žena už je vyčerpaná a nemůže správně tlačit anebo proto, že je omámena narkózou.

V 1. části našeho článku, Jak přežít porod aneb obavy mužů 1. část, jsme si řekli, co vše muže čeká prvních devět měsíců těhotenství. Kontroly, ultrazvuky, vyšetření, nakupování, zařizování, dokonce i náladovost a chutě těhotných žen. To vše se zvládnout dá a většina mužů to zvládá bravurně a nepřipouští si nic, dokud nenastane den D a oni mají jít k porodu... Jak přežít porod aneb obavy mužů 1. část

Dříve či později to čeká každého, kdo plánuje rodinu. Může to potkat i ty, co rodinu neplánují. Zkrátka jednou to přijde. Zjistíte, že čekáte přírůstek do rodiny. Pokud je to krok plánovaný, šok pro muže není skoro žádný. Hlava rodiny přijde z práce, políbí svou drahou polovičku a jde si odložit kabát. V tom přijde žena se slovy: „Miláčku sedni si, musím ti něco říci…“ Sečtělému muži ihned dojde co se děje a svou milou radostí obejme.

V druhém vydání vychází kniha Jsem těhotná, ne nemocná. Pro autorku to bylo vlastně takové třetí dítě v pořadí. První knižní a vlastně poslední, které bylo tak nějak spojeno s maminkovskými tématy. Jak vlastně vzniká taková kniha? České maminky ji ocení možná pro zkušenosti s českými luhy a háji. Všechno je prostě tuzemské. A někdy i stejně silné.

Během I. trimestru trápí novopečené maminky lecjaké neduhy spojené s jejich stavem – ranní nevolnosti, zvracení, pálení žáhy nebo citlivost ňader. Do kolonky těhotenských nevolností některé z nich řadí i nadměrnou tvorbu slin, tzv. ptyalismus.