Naše kočka strakatá

měla čtyři koťata.

Jeden mourek, druhé bílé,

třetí žluté, roztomilé,

a to čtvrté strakaté, po mamince okaté.

Šla babička do městečka,                                                                                                koupila tam dvě vajíčka,    (namalujeme 2 vajíčka znamenající oči báby)                     dědečkovi "čagánek",        (mezi oči namalujeme čagánek – hůl, znamenající nos)     babičce hřebínek.              (pod nos namalujeme hřebínek - značící pusu se zuby)       Svázala to do uzlíčku,       (kolem  obličeje – očí, nosu a pusy - uděláme uzlíček,                                                   nahoře svázán)      

uchytila špendlíčky             (zapícháme špendlíky – jako  vlasy)                                 a byla z toho bába.

1.Paci, paci ,pacičky, to jsou moje ručičky.To jsou moje dlaně, zatleskáme na ně.

2.Paci, paci, pacičky, to jsou moje ručičky. A teď je z nich mistička :Kdo z nich pije?Kočička.

3.Paci, paci, pacičky, táta koupil botičky. A maminka pásek za myší ocásek.

Dominiku, niku, niku,

proč máš pihu na pupíku?

A rezavé vlásky z maminčiny ryzí lásky.

Kdy přijedou popeláři?

Je to psáno v kalendáři.

V pondělky a úterky

dobíjejí baterky.

Ve čtvrtek a v pátek

u jiných jsou vrátek.

Přece by k nám nejeli

v sobotu či v neděli.

Zbývá teda leda středa,

ví to Honzík i náš děda.

V nebezpečném náklonu

mávají jim z balkonu.

Co si o mně šuškají

cestující v tramvaji?

Proč se smějí v jednom kuse

cestující v autobuse?

Diví se mi kolemjdoucí

psi i kočky, ba i brouci.

Údivem mi brada spadla

při pohledu do zrcadla.

Rozespalá po ránu

do školy jdu v pyžamu.

Na pěšince na štěrku

potkal ježek ještěrku.

Promiňte, že ruším, paní,

tady není dobré spaní.

Od pondělka do soboty

chodí tudy lidské boty.

Jeden do druhého vráží,

jak spěchají na nádraží.

Ježku, vždyť je neděle,

dnes jsou všichni v kostele.