Řežu dříví na polínka,

vaří kaši Kateřinka.

Řežu dříví z ořechu,

narovnám je pod střechu.

Dáme čistou plínečku,

ulevíme zadečku.

On si bude sedět v suchu

a my můžem dělat: "juchú".

Poštovní schránka na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela.
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.

Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.

Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.

Éro letí,nemá děti.

My jich máme jako smetí.

My je máme, neprodáme,

radši si je vychováme..

Chodí medvěd po lese,

každým stromem zatřese.

Myslí si, že právě teď

najde v lese sladký med.

Bim bam zvoneček,

plave každý chlapeček,
cinky linky rolničky,
plavou všechny holčičky.

Šušky, šušky u hrušky,

šuškají si berušky.

O čem si to šuškají?

Co taková muška jí.