Výchova dítěte může být velmi komplikovaná a zároveň je velmi důležitá. Možná, že taková dokonalá výchova dítěte ani neexistuje. Já jsem si pro Vás připravila pár rad, které by Vám mohly pomoci.
Každé dítě má obrovskou radost z toho, že dostane místo svačiny do školy peníze, aby si mohlo něco koupit. Je fajn, že svému dítěti tím uděláte radost a povedete ho k samostatnosti, ale děláte jednu velikou chybu. Myslíte si, že si váš potomek cestou do školy koupí nějaké to pečivo se sýrem a šunkou, doplněné nějakou zeleninou? Nejspíš ne. Většinou lačni po koblížkách, sušenkách, brambůrkách a jiných nezdravých pochutin, které by si měly dát pouze jako zpestření svačiny. Nejlépe však uděláte, když svému dítěti připravíte svačinu sami.
Pokud váš potomek pomalu ale jistě roste, určitě vám vyvstala otázka, zda ho přihlásit do školky. Zatímco mnohé země jsou v tomto ohledu velmi přísné, Česká republika stanovuje pouze povinnou školní docházku a té předškolní se žádný zákon netýká ani ji neupravuje. Pro řadu rodičů je však školka vzhledem k jejich zaměstnání nezbytná. Jsou však i tací, kteří pracují doma, a právě ti nejčastěji přemýšlí o tom, zda svého potomka do školky umístit a zda mu to bude ku prospěchu.
Po mém posledním článku jsem dost váhala zda psát něco dalšího. Vcelku obšírně jsem popsala problém inkluze z pohledu matky dvou dětí se speciálními potřebami. Celý článek si můžete přečíst zde: Inkluze: Ano či ne, z pohledu jedné matky... Tehdy mi přišlo, že k tomu nemám co dodat. Prošli jsme si kolečkem vyšetření, že na té škole děti opravdu zůstat mohou, zprávy jsme předali ve škole a považovali celou věc za vyřízenou. Včera jsem dostala ve škole papír k podpisu. V podstatě jsem znovu musela podepsat, že opravdu trvám na tom, aby mé děti s postižením zůstaly na škole pro tyto děti. Původně jsem chtěla vše podepsat hned, ale paní učitelka mi doporučila ať si to doma v klidu přečtu... Již plně chápu proč, byť to ona sama nejspíše tak nemyslela.
Většina rodičů už ví, zda bylo jejich dítě přijato do školky nebo ne. Ačkoliv se září zdá být ještě daleko, je mnoho věcí, které můžete pro své dítě udělat, abyste mu nástup do školky co nejvíc zpříjemnili. V následujícím článku si o nich povíme.
Mnozí z našich čtenářů vědí, že mám děti s hendikepem. Netajím se tím. Naše dvojčata mají těžkou formu ADHD, vývojovou dysfázii, autistické rysy, úzkostnou poruchu a hraniční lehkou mentální retardací. Ještě před rokem a půl jsem byla matka co chtěla integraci nebo inkluzi, ono je to podle mě úplně jedno jak tomu říkáte, a jinou možnost jsem si ani nepřipouštěla. Původně jsme měli přislíbeno rozdělení dvojčat do dvou tříd a zažádání o asistenty pro oba chlapce. Ani jsem si nepřipouštěla, že to mohlo být jinak. Až u zápisu, nejspíše začalo učitelkám a paní zástupkyni pro první stupeň docházet, že jsou naši kluci trochu moc. Přes všechny naše snahy nám kluky do první třídy na klasické základce nevzali. Resp. bylo nám důrazně doporučeno dát je do nějaké speciální školy. Po telefonátu od paní zástupkyně, kdy považovala za nutné mi sdělit, že ona by dala moje děti na internátní speciální školu, abych si odpočinula, jsem věděla, že je do takové školy, kde evidentně nemají zájem o děti, které jsou sice šikovné, ale nejsou tabulkové, nedám.
K tomuto zamyšlení mě přivedl případ, kdy děti ze sedmé třídy otrávily svoji paní učitelku. Nechci polemizovat o okolnostech, protože z médií víme stejně jen útržky, které nám dávají zmatený obraz celé situace. Bavila jsem se o této kauze i doma s přítelem a řekl jednu větu „Myslím, že se to jen stupňuje. My jsme taky dělali učitelům naschvály“, to mě dovedlo k zamyšlení a tomuto článku...