„Tak co zase s vámi je, už zase nedorazíte ?“. Věta, kterou možná v různých obměnách slyšíte od svých přátel často. Bylo období, kdy jsem díky těžkému astmatu svého dítěte nemohla vyjít z domu na celé týdny. Těžko vysvětlovat kamarádům nebo příbuzným, že akci zase rušíte. Když už se omlouváte po několikáté, začíná to znít jako výmluva.
Všichni si dáváme pozor doma. Máme pojistky, zámky, nebezpečné věci vysoko z dosahu, ale co venku? Co tam může číhat? Podíváme se na to v tomto díle.
Snad každý jsme se již při komunikaci se zdravotníky setkali s nepříjemným přístupem a jen málokdo neudělal nějakou opravdu ošklivou zkušenost. Po přečtení několika internetových diskusí jsem přemýšlela, zda by se některým situacím nedalo zabránit.
Všichni víme, že mezi námi jsou, ale málo kdo si uvědomí, že se to může týkat i jeho dětí. Řeč je dnes o dětech s poruchou autistického spektra, jinak PAS. Rodiče těchto dětí odvádějí obrovský kus práce, kterou mnozí v okolí nevidí, či nevnímají. Zatím co rodiče ostatních, zdravých, dětí mají děti cca od tří let samostatné.
Na vyšetření u jedné z nejlepších dětských psycholožek v ČR jsme čekali půl roku. musím říct, že to stálo za to. Když jsme dorazili na místo činu, paní doktorka vyšla do čekárny, všem-byl tam i můj brácha na na hlídání mimina -podala ruku, zeptala se, jestli nevadí, že tam jsou dvě stážistky, že se s nimi pak poradí
U zdravých dětí se objevují první slova okolo 8-15 měsíce věku života. Za slovo se považuje i citoslovce nebo slabika, kterou dítě pojmenovává určitý předmět nebo osobu ( ma = máma, ta= táta, ham = papat atd.)
