Pomalu se přehoupla polovina roku a hodně maminek začne přemýšlet nad vhodnými dárky k Vánocům. Stále méně se pod stromečkem objevují knížky, což je velká škoda. Čtení rozvíjí fantazii dětí. I když ještě neumí číst samy, umí si ve svých hlavičkách čtený příběh přehrát a rozvinout. Zároveň tím trénují i paměť a postřeh.

Možná si pamatujete jaké to bylo když jsme byli malí. Maminky udřené z práce měly ještě druhou směnu doma a kult dítěte se prostě nenosil. Nepamatuji si, že by se mnou doma někdo cíleně něco vytvářel, všechny výtvarné aktivity jsme dělali ve školce. Jako školáci jsme samozřejmě měli plno kroužků, ale jako malé děti ne. Celé dni jsme si hráli sami a mám na to krásné vzpomínky.

Každá známe ten vtíravý pocit, že naše postava už není co bývala. Stačí se kouknout do zrcadla a vidíme, že by to chtělo tuhle zhubnout a tamhle zpevnit. Mnoho žen se snaží svou postavu neřešit, ale myslím, že to k nám prostě patří. V podstatě zde platí kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.

Obecně je velmi rozšířený názor, že umělé nehty jsou jen pro ženy, které nedělají žádné domácí práce, to by přece jejich nehty nevydržely. Takže pouze odpočívají po těžkém dni a domácnost obstarává manžel s dětmi. To je ovšem hrubý omyl. Jistě jsou ženy, které se takto doma chovají, to ovšem nijak nesouvisí s jejich nehty. Gelové nehty nikoho neomezují, jejich majitelky mohou pracovat naprosto běžně a s jejich nehty se vůbec nic nestane.

Ani o prázdninách nezahálíme a přinášíme vám další z řady tvořivých článků. Dnes to vezmeme odjinud. Podíváme se na trochu složitější techniky ruční výroby některých předmětů u kterých Vás možná někdy napadla otázka: „Jak to jenom dělají?“.

Ne, opravdu není řeč o prášcích, ale o dotykových „displejích“ pro děti. Doba jde kupředu a s ní i technika, to ruku v ruce provází i rychlejší vpád technologie do životů našich dětí. Je samozřejmé, že všeho by se mělo používat s mírou a přeháněním se spíše ublíží než prospěje věci. My tu dnes nebudeme nabádat k opatrnosti před počítači a technikou.

K lékaři těla chodíme s dětmi nejen když jsou nutné prohlídky a očkování. Navštívíme ho i když má dítě chřipku nebo spalničky. Bohužel k lékařům duše se stále váží předsudky a obavy z toho, co tomu asi řekne okolí. Pokud pediatr, případně ve školském zařízení navrhnou návštěvu psychologa, často rodiče jako první napadne, že to to dítě nepotřebuje, vždyť není blázen.