Skáče bleška po písku,

hledá, kdo je na blízku.
Kdo nejede na koni,
toho bleška dohoní.
Alík leží na bříšku, hop
a má blešku v kožíšku.

Princeznička na bále,

poztrácela korále. Její otec,

mocný král, Honzíka si zavolal.

Honzíku, máš namále,

přines nám ty korále.

Honzík běžel za hory,

nakopal tam brambory.

Vysypal je před krále,

nesu vám ty korále.

Větší už tam nebyly,

ty už snědli v neděli.

Myšičko, myš,

pojď ke mně blíž!
Nepůjdu, kocourku,
nebo mě sníš.

Moje dcera Kačka milovala říkanku:

Sedí Káča na lavici,

drží v ruce jitrnici

a ve druhé jelito.

Běž, Pepíku, vem jí to.

Vezmi žlutou tužku,

namaluj mi hrušku.

A pod hrušku talíř,

sláva, ty jsi malíř.

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,

dám ti krejcar na tvarůžky
a troníček na tabáček,
bude z tebe hajdaláček.

Měla jsem jako malé dítě několik zamilovaných říkanek.

Přiletěla vrána,

sedla do trní.

Přiletěla druhá,

sedla vedle ní.

A ta třetí na špičku

zazpívala písničku.